Když má někdo obrat 14,7 miliardy korun a pracuje v petrolejářské branži, asi byste ho hledali někde v moderní kanceláři s pěkným výhledem na Prahu. Jiří Ondra má místo sekretářky telefon na webu a místo honosných prostor trochu omšelou benzinku, která přes zahradu sousedí s rodinným domkem. Když si s ním dáte schůzku, prostě vejdete do obchodu mezi zákazníky, vytočíte jeho číslo, chvíli si za výlohou prohlížíte frontu aut čekající na natankování a pak vás osobně přijde vyzvednout. V černém tričku s límečkem a červených montérkách, které mají na laclu nápis Ono.
„Omlouvám se, ale přišla k nám dopoledne nečekaně daňová kontrola, pátrají po nějakém dodavateli,“ říká Ondra, když se proplétáme zadem přes sklad a malou zahradu do domu, který je přestavěný na kanceláře společnosti. Ta loni na našem žebříčku největších českých rodinných firem obsadila 20. místo. Jsme v Plzni v Domažlické ulici u historicky první čerpací stanice Tank Ono. Dnes jich je po Česku v jejích barvách rozeseto už 35 a síť je čtvrtá největší v zemi. Alespoň podle tzv. výtoče, tedy prodeje paliv na litry. Ročně jich vytočí 533 milionů a v poměru počtu pump a prodaných pohonných hmot trh bezpečně válcuje. Je to vidět i na frontách u stojanů.
Marže držíme do jedné koruny
Jiří Ondra říká, že drží marže jen v rozmezí 70 haléřů až 1 koruna na litru. A ostatní jsou řádově výš. „Tuto pumpu jsme otevírali 8. dubna 1994. Lidé do Německa ještě jezdili jinudy, nikdo tady moc nezastavoval, i když jsem objížděl na kole okolí a dával lidem za stěrače naše letáčky. Tak jsme si s bratrem řekli, že zlevníme. Že nemusíme mít tři koruny na litru, že nám stačí kačka. A najednou se objevily fronty,“ vzpomíná absolvent pardubické VŠCHT. Bez tohoto rozhodnutí by nejspíš skončil jako soukromý čerpadlář s jednou dvěma benzinkami v regionu.
Průměrné marže pohonných hmot na celém trhu od roku 2006
Je možné, aby byznys jen s korunovou marží fungoval, nebo Tank Ono prodává nekvalitní benzin a naftu a v jejím okolí se točí daňové úniky, jak průběžně naznačují šéfové jiných sítí? Kdyby byl Ondra na začátku, šlo by o jeho slovech pochybovat. Jenže on se s bratrem Petrem, který se stará o provoz a vlastní druhou polovinu firmy, své strategie drží už 21 let. Konkurence jim zhruba stejnou dobu nemůže přijít na jméno a kontroly si u nich podávají ruku. „Speciální daňový úřad, celní správa, Česká obchodní inspekce, bezpečnost práce ale i třeba kontrola plynu,“ popisuje nikdy nekončící kolečko Ondra. Zájem úřadů ostatně potvrzuje i aktuální návštěva z finančáku.
Míchání? To by dělal jen sebevrah
„Jsou období, kdy jejich příběhu o korunové marži věřím a kdy méně. Když se totiž podívám na nákupní cenu celkem velkých distributorů, tak vidím, že jsou někdy na úrovni prodejních cen Tank Ono,“ říká Ivan Indráček, šéf Společenství čerpacích stanic ČR. Naznačuje tak, že část pohonných hmot, které se točí v karuselových obchodech s DPH a proti nimž tak rád brojí Andrej Babiš, může končit i v této síti. Na to Ondra namítá, že do byznysu svých dodavatelů dohlédnout nemůže a že spolupracuje také s velkými dodavateli.
Co se tedy ve firmě zatím po všech kontrolách našlo? Na konci devadesátých let se s Tank Onem soudil jeden řidič za poškození motoru, ale firma vyhrála. V roce 2006 se dostal k soudu jeden z dodavatelů, který neodvedl daně za tři čtvrtě miliardy korun.
Naposledy se loni na jaře objevila pokuta 350 tisíc Kč od ČOI za naftu nevyhovující normám. Nutno dodat, že to automaticky neznamená, že jde o natankování nebezpečné pro motor. Obvykle jde o nižší cetanové číslo, tedy bod vzplanutí určující kvalitu nafty, přičemž s takovými výsledky se potýkají i „značkovější“ čerpadlářské sítě. Jarní kontrola našla pochybení u EKO Dieselu, směsné nafty, která paradoxně neobsahovala tolik metylesterového oleje, kolik by měla. Jinak řečeno, byla více naftou než bionaftou. Jak se uvádí v protokolu ČOI: „Ač nedochází k poškození uživatelů, významně je poškozován stát z hlediska úniku spotřební daně.“ Z hlediska motorů tedy lepší výsledek, z hlediska výběru daně do státního rozpočtu horší.
Plzeňská benzinka Tank Ono
„Míchání? To už by dnes dělal jen sebevrah, inspekce by na to okamžitě přišla. Dodavatelů máme vždy několik, soutěžíme jejich ceny na týden až dva dopředu a jsou mezi nimi i velcí hráči, kteří zaváží jiné pumpy,“ odmítá jakékoli manipulace Ondra s tím, že samotné palivo nejčastěji pochází z Čepra či Unipetrolu a dřívější dovozy ze zahraničí už se tolik kvůli slabé koruně nedělají.
Na myčce za 39 Kč stále vyděláváme
Celý byznys Tank Ona funguje na velkých číslech. Nižší ceny znamenají nejen vyšší prodeje pohonných hmot, ale také více zákazníků, kteří nakoupí občerstvení, cigarety či alkohol. Samozřejmě za normální ceny. A to jsou další nezanedbatelné příjmy. To, aby se lidé vraceli, se Ondra snaží podpořit také levnou myčkou. Za jedno umytí účtuje 39 korun. Přesto říká, že na cyklu vydělává, protože náklady na vodu, elektřinu, chemii a opotřebení stroje vyjdou na nějakých 29 Kč. „Občas mě napadá, že bychom mohli zdražit a obratem vydělávat řádově výš. Dokonce si myslím, že pumpy, které prodají třeba třikrát méně benzinu a nafty, na tom mohou být se ziskovostí podobně či lépe než my,“ říká Ondra, podle něhož Tank Ono loni vydělalo kolem 60 milionů hrubého.
Jenže – už se jednou vydal na cestu lowcostu a nechce z ní uhnout. „Dnes už není jednoduché nás dohnat, i když třeba někdo nasadí stejné ceny jako my. Musíte totiž přilákat lidi a dlouho trvá, než se projeví efekt vysokého obratu,“ vysvětluje muž, s nímž se občas pustí do křížku i Benzina nebo Shell a sníží ceny na jeho úroveň. Předloni se kvůli tomu dostal po dlouhé době do účetní třísettisícové ztráty, kterou ještě podpořil nákup nových benzinek. Když už jsou totiž ceny v regionu stejné, lidé obvykle zajedou k nablýskanější konkurenci.
Vůbec na téma získávání nových čerpacích stanic pod křídla Tank Ono je Ondra opatrný. Je vyloučené, aby mu nějakou prodaly velké konkurenční sítě, takže musí jít pomalu občasným vykoupením benzinky od malých provozovatelů, kteří jdou třeba do důchodu. Přesto loni dokázal přidat dvě nové čerpačky a to je také tempo, které při růstu v posledních letech drží. Ta úplně první plzeňská byla původně obchodem a bratři Ondrovi ji získali i s projektem na přestavbu v malé privatizaci. Tehdy si vzali úvěr 14 milionů od České spořitelny, ručili vším majetkem a věřili, že se byznys rozjede. Vedle zlevnění jim po roce 1997 také pomohlo, že se kvůli předělané dopravě v Plzni obratem ocitli na tahu do Německa. A to této pumpě vydrželo až do otevření obchvatu města o devět let později.
„Začínáme si říkat, co dál. Bratrovi bude letos 50, mně už bylo, a i když chceme dál pracovat, potřebujeme dostat firmu do kondice, kdy bude více soběstačná. To je teď naše motivace už víc než finance,“ zamýšlí se Ondra, který zaměstnává 420 lidí. Celkem mají bratři v rodině pět potomků, kteří by teoreticky jednou mohli jejich místo zastat. „Jenže my tady trávíme deset hodin denně a nevím, zda by to naše děti případně chtěly dělat stejně,“ směje se muž, který je pyšný na to, že kamkoli svůj byznys rozvine, tam lidé tankují levněji. Buď u něj, nebo u konkurence.
převzato z www.forbes.cz